Lukáši, jsi aktuálně nejstarší hráč A-týmu, můžeš nám popsat roky strávené ve Spartě Mratín?
To je pocta, o kterou ani moc nestojím. Ještě, že si někdy na trénink přijde zachytat ještě starší vedoucí mužstva Pavel Jokeš (smích). Do Mratína jsem se přistěhoval v roce 2004 z Úpice a za Spartu Mratín jsem začal hrát v roce 2005. To ještě byly Ačko a Bečko. Rád jsem si chodil zahrát za obě mužstva. Vlastně celý život hraju za Spartu. SK Sparta Úpice, ze které jsem přestupoval, v té době hrála Krajský přebor a bylo tam spousta skvělých hráčů z Trutnova, který se v té době pohyboval na hraně divize a druhé ligy. Osobně mi to přijde, jako před pár lety, jen když si dám námahu a spočítám to, tak je to již úctyhodných 17 let. No třeba zde na trávníku tu 20ku oslavím. Perfektní na mratínském fotbale je, že jsme vždycky byli skvělá parta a to nejenom na hřišti ale i v normálním životě. Díky fotbalu jsem velice rychle zapadl do mratínského prostředí. Ihned jsem si získal spoustu kamarádů, na které se mohu obrátit, když je potřeba. Okres Praha - východ je pro fotbal trochu zvláštní. V každém týmu už od čtvrté třídy najdete nějakého skvělého hráče, který dřív hrál vyšší soutěž a z časových, nebo rodinných důvodů si nyní chodí zahrát „jen“ za svůj vesnický klub. Takže fotbalová úroveň je v tomto okrese vyšší, než v jiných okresech dál od Prahy. A čím postupujete, víš, tím ten klub takovýchto hráčů má víc a kvalita samozřejmě strmě stoupá.
Co říkáš na to, že se držíme v okresním přeboru na prvních místech tabulky?
Už minulý rok jsem věděl, že máme skvělý tým, který má na to, aby hrál o jednu, nebo dokonce dvě třídy víš. A je skvělé, že jsme postup po úžasné jarní části vykopali. Do týmu se přes prázdniny podařilo získat Lukáše Marcelise a Zdeňka Holého. Jsou to vynikající hráči, se kterými je radost hrát. Vždy, když jdete výš, je dobré do týmu přijmout jednoho nebo dva rozdílové hráče, kteří v nové sezóně mohou rozhodovat utkání, a to se zde podařilo. Ale kdyby se mě někdo o prázdninách zeptal, jak na tom budeme po podzimu v tabulce, tipoval bych někde uprostřed. Ani se mi nesnilo, že bychom se mohli prát o čelo tabulky. Myslím, že to, že jsme takto vepředu je z velké míry díky tomu, že nás je hodně a tedy, že máme neskutečně silnou lavičku. Fotbal hrajeme přeci jenom pro zábavu a každou chvilku se někdo omlouvá, že je v práci, nemocný, zraněný nebo na dovolené. U nás klidně můžeme vystřídat 5 lidí a nikdo to na kvalitě hry nepozná. Myslím, že v Mratíně předvádíme hezký útočný fotbal, na který je radost se dívat. Pokud bude trochu štěstí, tak si dovedu představit, že bychom na jaře mohli svádět boje o postup. B třída by tomuto areálu slušela a kvalitní hráči na to zde nyní jsou.
(pokračívání rozhovoru ze zápasového programu)
Trénuješ v Mratíně mladší a starší žáky. Časově to musí být velice náročné, máš tak velký podíl na rozšiřování naší mládeže. Jakou vidíš budoucnost?
K trénování jsem se samozřejmě dostal díky mým synům. Když začal hrát před 14 lety fotbal starší syn, tak se mi nelíbil přístup ostatních trenérů. Většině totiž, i když to samozřejmě neřekne nahlas, jde hlavně o vítězství. Já jsem vždycky chtěl děti učit, aby fotbal milovali. Pokud fotbal milujete, tak se ty výsledky tak nějak dostaví samy. Tvrdím, že fotbal není sport, ale styl života. Nejenom, že se děti u toho vyřádí na hřišti, ale musí se naučit i jednat s nadřízeným, musí se naučit spolupráci uvnitř týmu, zažít nejenom výhry, ale i prohry a poučit se z těchto proher a to vše zabaleno do formy, která ty děti baví. To co se zde naučí, jim může pomoci v dalším životě. Jak už jsem zde psal. Já když jsem se sem přestěhoval, tak jsem se díky fotbalu třeba hned zapojil do vesnického života zde v Mratíně. Nebýt fotbalu, tak by to zapojení trvalo určitě déle. Podobně jsem to měl na střední nebo vysoké škole. Ale zpět k fotbalu. Tento rok tvoříme společný žákovský tým se Svorností Brázdim. A tuto spolupráci si nemohu vynachválit. Podařilo se nám díky tomuto spojení dát do kupy kvalitní tým. Kluci jsou nejenom šikovní, ale hlavně tvoří skvělou partu. Takovýto tým je radost trénovat. Myslím, že příští rok bychom se s nimi mohli ve starších žácích pohybovat na předních místech. Chtělo by to ale ještě jednoho, dva hráče do kádru doplnit, aby nás bylo víc. Po očku sleduju i ostatní mladší kategorie a pár šikovných kluků tam je. Doufám, že to bude budoucnost mratínského fotbalu.
Areál v Mratíně nám každý závidí, kdybys mohl něco změnit, co by to bylo?
Mratínský areál byl vlastně jeden z důvodů, proč jsem se sem přistěhoval. Fotbalové hřiště umístěné přesně uprostřed vesnice v nádherném prostorném areálu. Určitě tomu jak nyní vypadá, pomohlo i to, že jsme minulý rok předělali branky a střídačky. Ale samotný areál nestačí. Podle mě by se měl dál rozvíjet. Měl by to být takový střed sportovního a kulturního vesnického života. V Mratíně sice máme krásně opravené silnice a chodníky, ale ten společenský život se v posledních pár letech vytrácí. Ve skutečnosti poslední akcí která se zde koná je turnaj staré gardy (S navazující zábavou.) a samozřejmě fotbalové zápasy. Vyžití pro děti hlavně ve věku 12-18 let zde chybí. Líbil by se mi zde například skatepark, kde by se děti mohli scházet. Otevřít tartanové hřiště ať si sem jdou děti volně zahrát basketball, tenis, fotbal nebo nohejbal. Instalovat například nafukovací trampolínu nebo třeba minigolf. Opravit kabiny, aby se na hřišti mohly konat dětské turnaje o větším počtu týmů. Vystavět hřiště s umělou trávou, aby se dalo trénovat i přes zimu. No prostě snů a plánu je dost. Ať se nám zde hezky žije a ostatní ať si klidně řekou „ty jo, v Mratíně bych taky rád bydlel“.
Celý zápasový program je ke stažení zde.
